Prolog

2. ledna 2013 v 9:34 | DeeDee
Zdravím... Jak každý ví, je tu nový rok. Přeji Vám do nového roku jen to nejlepší, hodně štěstí a zdravý. Ať se Vám podaří všechno, co chcete a ať se v novém roce hodně nasmějete. Neboť smích prodlužuje život, zmladšuje pleť a pomáhá k slzám. =,D
Jako dárek mám pro Vás.

Ariela

Ležela jsem v posteli a dívala se na strop. Spánek ne a ne přijít. Podívala jsem se na budík a viděla, že je půl šesté ráno. Už neusnu. Zvedla jsem se tedy z postele a šla se umýt. Oblíkla jsem si volné černé tričko a riflové kraťasy. Tričko bylo moje oblíbené, s větším výstřihem. Skvělé na lovení kluků.

Vydala jsem se opatrně dolů, jen abych nevzbudila rodiče. Prošla jsem kuchyní a vyšla dveřmi do chladného nočního rána. Dala jsem se doprava. Směrem k parku, který se nacházel nedaleko za městem.
Když jsem tam došla k potoku, který parkem protéká a vlévá se do malého rybníčku, sedla jsem si na kmen spadláho stromu. Sledovala jsem vodu v potoce, jak se pomalu, líně valí dál a dál. Na hladině pluly kachny, které jsem hlukem vzbudila. Bylo jaro a za jednou z kachen plula malá kachňata. Byla rozkošná. Škoda že jsem s sebou nevzala chleba nebo rohlík, mohla jsem jim nabídnout snídani.

Pomalu se začínalo rozednívat. Budu se muset vrátit, než se rodiče probudí. Otočila jsem se s tím, že se vidám domů, ale nemohla jsem. Někdo mi zastoupil cestu. Muž. Byl vysoký a měl tmavé vlasy a šedomodré oči. Jak se sem dostal? Vždyť jsem tu určitš byla sama? Navíc bych ho musela slyšet.

"Ahoj, krásko. Copak ti nikdy rodiče neříkali, že v noci bys neměla chodit sama do parku? Že je to nebezpečné?" optal se mě ten muž.

"Jo, říkali, ale ona není noc. Je brzké ráno. A když dovolíš, chci jít domů." chtěla jsem ho obejít, ale on mě neuvěřitelně silně chytil za ruku. Au. Bolelo to.

"Nikam nepůjdeš!" zahrozil muž. "Výš o tom, že vypadáš k nakousnutí?" vylekaně jsem se na něho podívala. Myslela jsem si, že mě chce znásilnit. Jak já byla hloupá.

Nehoráznou rychlostí se ocitl za mými zády a odhrnul mi moje dlouhé rudé vlasy z krku. Vyděšeně jsem polkla.. Vykřikla jsem, když se mi do krku zakously jeho zuby. Jednou rukou mě stále svíral za ruku a druhou mi přikryl ústa, abych nemohla křičet. Cítila jsem, jak ze mě uniká život. Moje krev mizela v ústech toho tvora. Už jsem věděla, že je to upír. Bože. Oni vážně existují.

Pomalu mi ochabli ruce a poté i nohy. Musel si mě podepřít, abych se nezhroutila na zem. Zemřu. Určitě zemřu. Nakonec jsem upadla do bezvědomí z nedostatku krve.

Probudila jsem se večer. Ale už jsem to nebyla já. Něco bylo jinak. Něco mi chybělo. Nahmatala jsem si puls, ale nic jsem necítila. Nebylo mi srdce. V tu chvíli jsem si na všechno vzpomněla. Umřela jsem. Byla z mně upírka. Bože. To je jen zlý sen. Noční můra. To jsem si asi minutu opakovala, ale věděla jsem, že je to skutečnost. Poznala jsem to podle pocitu, který jsem měla. Byl to hlad a přitom nebyl. Byla to žízeň a přitom nebyla. Byla to touha po krvi. Po smrti. Jenže já nechtěla nikoho zabít, natož pít krev. Ta představa mě asi měla znechutit, ale stal se pravý opak. Hlad se ještě zvětšil.
Bolest v břiše se s každou vteřinou zvětšovala. Ten hlad byl jako had. Kroutil se uvnitř mne a stále rostl. Přestávala jsem se ovládat. Moje zuby. Pane Bože, moje zuby. Narostli mi špičáky. Přejela jsem si po nich jazykem. Páni ty byly ostré. Omylem jsem si rozřízla jazyk. Chvíli mi krvácel, ale chilku na to byl v pořádku, jako bych se nikdy neřízla. Páni.
Tělem mi projela křeč. Vykřikla jsem bolestí.

"Ale, ale. Copak to tu máme? Novorozence. A jak pěkná. Hmmm... pojď se mnou," Zvedla jsem hlavu a podívala se za hlasem. Přede mnou stála žena. Vypadala tak na pětadvacet. Plus mínus. Medově blond vlasy se jí vlnily kolem ramen. Zpod ofiny mě pozorovaly safírově modré oči. Její jemně řezané rysy doplňoal rovný nos a její pokožka připomínala barvou asbestu. Nebylo pochyb. Byla to upírka.

"A... Ano," vykoktala jsem a i přes křeče se za ní vydala. Sledovala jsem ji. Taková ladnost. Ladnost lovce. Snad se někdy budu pohybovat stejně ladně, jako ona.

"Jdeš?" Zastavila se a otočila mým směrem. Její oči se do mě zabodly jako nože. Páni, z tý ženský jde vážně strach. Kolik jí asi je? Ta otázka byla celkem na místě. Ano, sice jsem byla upír jen něco okolo patnácti hodin, ale to neznamená, že nevím o drobných změnách svého těla. Cítila jsem její moc. Bylo to jako kdybych strčila ruku do elektrické zásuvky. A moje smysli se vyostřili. Sluch se mi zlepšil. Slyšela jsem auta o několik bloků dál. Můj čich. No páni, to bych radši necítila. Takový puch. Chudáci psi. A moje oči. Viděla jsem, jak se mi pod nohama pohybuje hmyz.

"Svoje smysly můžeš skoumat později. Teď je čas na jídlo. Jestli nechceš nikoho zabít tak ti radím pojď se mnou."

"A kdo jste?" zeptala jsem se opatrně.

"Promiň. Já jsem Noxa a budu tě učit," S tím se vydala dál následována mnou.

Noxa
Sledovala jsem toho upíra již dlouho. Porušoval upíří zákony a já jakožto upíří obdoba policie jsem ho musela zastavit. A tím myslím zabít. Napáchal již dosti přestupků. Nikdy nejsem ráda, když musím zabít našince, ale zákon je zákon. Porušit pravidlo o majetku je jeden z nejhorších prohřešků vůči našemu rodu. Proto ho musim odstranit. Boužel vždycky ten úkol zabít padne na mne.

Sledovala jsem ho, jak pije z té dívky. Vlasy měla rudé jako krev. Takové jsem neviděla již více než sedm set let. A její oči. Takové se taky jen tak nevidí. Jantar. Takovou ty oči měly barvu. Byla by jí škoda. Vypadala na silnou osobnost.
Počkala jsem, než ji nevysál téměř do sucha a ona neomdlela. Potom jsem zakročila. Odtrhla jsem ho od té dívka. Vrhl se na mě. Myslel si, že mne přemůže. Hlupák. Nemohlo mu být víc jak dvě stě let. Byl tak mladý a přitom tak starý. Než se nadál měl v srdci zabodnutou stříbrnou dýku. Upír lze zabít jen pár spůsoby. Zaprvé stříbrný nůž do srdce, zadruhé dekapitace, což je oddělení hlavy od těla a nebo za třetí spálením, na to stačí vystrčit upíra ven na sluníčko. Já nejraději používám stříbro.

Očistila jsem nůž o kalhoty a sledovala, jak se z mého protivníka stává prach. Vydala jsem se k umírající dívce. Už jí skoro nebylo srdce. Klekla jsem si k ní a hlavu ji položila na svůj klín. Rozkousla jsem si kůži ana zápěstí a přitiskla jí jej k ústům. Když už jí moje krev vytékala ze rtů jsem ji přinutila polknout. A znovu. Nutila jsem ji polikat dokavaď se sama nepřisála k mé ruce a nezačala sát. Slastně jsem zavírala oči. Ten pocit, když tvoříte nového upíra se dá srovnávat s rozkoší. Takové propojení dvou osob je pak už jedině ve chvíli, kdy upír saje krev z osoby, kterou miluje. Jinka ne.

Násilím jsem ji odtrhla od svého zápěstí, neboť ze mne vysála již skoro všechnu moji krev, co mi prodila v žilách. Nechala jsem ji tam ležet ukrytou ve křoví, kde ji nic nehrozá, ani vycházející slunce, a sama si došla pro jídlo.
Přes den jsem se schovala a k ní se vrátila až večer.

Chvíli jsem ji jen pozorovala, jestli se třeba nezačne chovt agresivně, což se občas u novorozenců stává, ale ne. Chovala se klidně. Jen jí občas projela tělem křeč, způsobená hladem, ale to je prvních pár měsíců normální.

"Ale, ale. Copak to tu máme? Novorozence. A jak pěkná. Hmmm... pojď se mnou," vylazla jsem z úkrytu ve chvíli, kdy vykřikla bolestí.

"A... Ano," Byla tak nervózní. Jak rozkošné.

"Jdeš?" optala jsem se, když se neměla k odchodu. Pořádně jsem si ji prohlédla. Opravdu byla pěkná. Pak jsem si ovšem něčeho všimla a musela jsem se v duchu usmát. "Svoje smysly můžeš skoumat později. Teď je čas na jídlo. Jestli nechceš nikoho zabít tak ti radím pojď se mnou."

"A kdo jste?" zeptala se ještě a já se tentokrát usmála doopravdy.

"Promiň. Já jsem Noxa a budu tě učit," s tím jsem se vydala naučit ji naučit lovit jídlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tonča Tonča | 2. ledna 2013 v 16:54 | Reagovat

Není možný, že sem to už četla? Jo u tebe na blogu, že jo? Jinak se mi to líbilo Xd

2 DeeDee DeeDee | Web | 2. ledna 2013 v 18:25 | Reagovat

Tončo ano četla... tedy část... =DDD v anketě Co mám psát? =D xD

3 Tonča Tonča | 3. ledna 2013 v 17:43 | Reagovat

Já věděla, že to nebylo celý XDDD

4 DeeDee DeeDee | Web | 4. ledna 2013 v 6:41 | Reagovat

óooo.... jasnovidče =DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Night Huntress by Jeaniene Frost

Night Huntress od Jeaniene Frost Night Huntress by Jeaniene Frost Night Huntress by Jeaniene Frost
Vampire Academy by Richelle Mead Dům noci od PC Cast & Kristin Cast House of Night by P.C. Cast & Kristin Cast Nightshade by Andrea Cremer Mercedes Thompson Patricia Briggs Halo Alexandra Adornetto


VŠECHNY STAMPS-KY BYLY STAŽENY ZE STRÁNKY deviantart.com

Kuroshitsuji Stamp by AnDarkPrincessKuroshitsuji stamp by rikuwolfstamp: Grell has a nosebleed by Isi-DaddyUndertaker Stamp 2 by KitWolfrenBleach Stamp by Princess-Mer-TigerzStamp - Bleach: Hiyori 2 by SuxinnBleach stamp 2 in motion by SnapesImpBleach stamps : Yoruichi by Kyone-hYachiru Stamp by Anatha-HimeGin Ichimaru Stamp 4 by omnicatbusYoung byakuya stamp by TkaczkaBLEACH - Ginran Stamp by WarrayfinsonBLEACH - Ulquihime Stamp by WarrayfinsonBleach Ichigo stamp by OtomeNishikiukitake by meimei-stampsRyuk Death Note Stamp by NeyjourDeath Note Stamp by MoliskiDeath Note stamp - Light by rileymaifairy tail stamp by HavickTheLionStamp - Fairy Tail 02 by Kaki-GraphicsNatsuxLucy - stamp 2 by Hele-JaguarSOUL EATER by 80avatarfan80Soul Eater Stamp by WK580iSoul Eater Stamp by AlClairKiritoxAsuna Stamp by ShiyuiStampfemenina3 by ScarlettVampyMirai Nikki stamp by luckygirlmarinaCreepy Anime Grins Stamp by Sesshy-kunJohto Starters by azianwolfdollPikachu pimp slap stamp by xselfdestructiveElfen Lied 1.0 by deathshadow7127I_love_manga-stamp by kluska-chanDO NOT FAVE - I Love Anime by stamps-clubI Love Anime Stamp by LiMT-Art

Bleach Stamp -Espada OP- by ice-fireBleach Stamp -Ichigo_Hichigo- by ice-firestamp 03 by love-rikaUlquiorra Stamp XII by DarknessMyrkurByakuya and Yachiru- Stamp by kairiSparda