6. Zaira - Noc mrtvých

29. března 2013 v 0:28 | Respira |  Pohádky na dobrou noc
Ufff.. Poslední kapitola Zairy je na světě. Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale nebyl na to čas. Kapitola má celkem 3 841 slov. Doufám, že se Vám závěr příběhu bude líbit. Konec je už upravený. Tak snad je to lepší. Přeji příjemné čtení.

Zaira: Noc mrtvých


Čekala jsem na ty dva a mezitím dojídala oběd. Když se konečně uráčili přijít, podívala jsem se na ně. Erich nevypadal, že by mu to nějak vadilo. Naopak, usmíval se a pokradmu se díval na Gabe. Vždy když to udělal, usmál se víc. Gab naopak vypadal, že by ho nejraději zabil a litoval toho, co se včera stalo. '' No tak kluci, začněte jíst ať můžeme vyrazit.'' Řekla jsem se smíchem a dál si je prohlížela.

Když dojedli, zabalili jsme si věci a zaplatili. Nasedli jsem na koně a jeli za Atanasem. Erich nás vedl. Po třech hodinách cesty, jsem dorazili k cíli. Dům stál osamoceně na louce, kolem byl jen les.

Slezeme z koní a jdeme se podívat do domu. Ve vzduchu je cítit hniloba, spálené maso a kouř. Trochu se podíváme po okolí a pak se rozhodneme jít dovnitř. Prohledáme celý dům. Nikdo v něm ale není. Otočím se na Ericha. "Tak a co teď?" Zeptám se uštěpačně, protože jsme sem jeli zbytečně. Erich mlčí. Gab najednou vytasí meč a ukáže k lesu. Podívám se tam a uvidím nějakou vysokou postavu. I z dálky je poznat, že jde o elfa.

Pozorujeme elfa, který se k nám pomalu blíží. Pak z lesa vyjde někdo další. Je o trochu menší, ale pořád dost vysoký. Ten první na ni počká a pak se rychle rozejdou k nám. Erich je okamžitě pozná. "Atanasi!" Pozdraví většího elfa a pak se zarazí. "Lahjo, jsi to ty?" Erich zní dost překvapeně. Podívám se na Gaba. Ten mě ale nevnímá. Nemůže odtrhnout oči od té elfky. Musím do dloubnout do žeber, aby mi věnoval pozornost.

"Co je!" Zavrčí na mě a dál na ni zírá. "Nezírej na ni tak. Je to elfka a pokud vím, tak elfy nesnášíš." Řeknu mu naštvaně. Hodí po mně takový pohled, že začínám pochybovat, že je to ten samý Gab, kterého znám. "Tak fajn! Víš co by bylo nejlepší? Zatáhni ji do jednoho pokoje a rozdej si to s ní." Zařvu a pak se podívám po Erichovi.

Ten na mě společně s elfy neschopný slova zírá. "No co je?" Vyjedu na ně. "Nic, jen že.." Erich neví, jak dokončit větu. "Ehm.. tak co kdybychom probrali ty kožoměnce?" Ozve se Atanas. Pořád jsem byla nasraná, takže jsem na něj vyjela. "Nechápu, co bychom probírali. Prostě nám řekni kde jsou a jdeme na ně." Zavrčím na něj. Atanas si mě jen zlostně měří, ale Lahja vytasí meč a namíří ho na mě. Jen pár sekundu po ní, udělám to samé. Zlostně se měříme. Najednou mě zezadu obejmou Gabovi paže.

"Pusť mě!" Křiknu na něj a snažím se z jeho sevření vyprostit. Gab mě ale drží pevně. "Chováš se jako malej spratek." Řekne mi do ucha. Konečně sebou přestanu zmítat. Opravdu jsem se tak chovala. Elfce se na tváři objeví zlostný úšklebek. To mi stačilo, abych se zase snažila dostat z Gabova sevření. "Odveď ji někam!" Zavrčí Ericha. Gaba nemusel nikdo dvakrát pobízet a už mě táhl za dům.

Celou cestu jsem mu nadávala a nepřestala, když mi vyrval meč z rukou a přitiskl ke zdi. Na chvíli jsem zmlkla a uslyšela Ericha jak ještě něco říká. "Pokud se neuklidní, zkus jí vojet, třeba pak dá pokoj." Podívám se na Gaba, který vypadá, že to udělá i kdybych přestala. "Tak na to zapomeň! Jdi si zašukat s tou elfkou!" Vyplivnu a zamračím se. Jestli to udělá, už si s ním nikdy nazašukám.

Gab měl ale jiné plány. Rozepnul mi kalhoty a pomocí jedné nohy mi je stáhl ke kotníků. Snažila jsem se ho kopnout, ale k ničemu to nebylo. Navíc mě držel celým tělem, takže jsem se nemohla ani pořádně hýbat. Nevím jak to udělal, ale on už měl kalhoty dole a jeho druhý mozek do mě dloubal. Už jsem na něj neměla takový vztek. Ne, už jsem ho chtěla mít v sobě.

Gab to poznal a vypadalo to, že nic z toho nebude. "Tak na to zapomeň!" Zopakuji. Gab se vítězně usměje. "Neboj, sex s tebou si nikdy nenechám ujít. Jen jsem se potřeboval v něčem ujistit." Nějak jsem to nepochopila, ale za chvíli mi to už bylo jedno. Gab si mě zvedl a já se ho pokusila obejmout nohama, moc mi to ale nešlo s těmi kalhoty u kotníku. Nakonec jsem ho stiskla jako koně a Gab do mě pronikl. Zakloním hlavu a slastně zavzdychám. Jak Gab postupně zrychluje tempo, sténám víc a zarývám mu přes košili nehty do zad. Když naposled přirazí, zvrátím hlavu dozadu tak, až se praštím o stěnu domu. "Sakra au.. bože... áach." Zaskuhrám a zasténám.

Ještě chvíli zůstaneme do sebe zaklesnuti a pak mě Gab postaví na zem. Pustí mě a já si natáhnu kalhoty. Gab se potutelně usmívá a vypadá, že si to chce co nejdříve zopakovat. Společně vyjdeme zpoza domu a uvidíme elfy, jak něco řeší. Dojdeme k nim a všichni se podívají na mě. "Co je?" Obořím se na ně a dál si jich nevšímám. Erich se uchechtne. "Kdyby to takhle bylo lehký s každým." Řekne a podívá se při tom na Gaba. Když si toho všimnu, skoro mi spadne brada na zem. Že by Erich jel po Gabovi? No to snad ne?! Nemohla jsem tomu uvěřit. Pak jsem se začala smát. Opět se na mě všichni podívali. "Mě si nevšímejte." Řeknu a za chvíli se ovládnu a přestanu se smát.

Ještě nějakou dobu po mě hází pohledy ale pak toho nechají. "Když jste si něco vyřizovali, tak jsme se domluvili na postupu, jak na ty čokly." Řekne decentně Atanas. Jen se nad tím ušklíbnu a čekám, jaký vymysleli plán.

"Je jich tu strašně moc. Netuším, kde se berou, ale z okolí mizí slabší elfové a elfky. Dokonce i zabijáky nechávají na živu. K čemu je sakra potřebují?" My na to odpověď měli a tak jsem mu to i řekla. "Nějak se dozvěděli, že vaše krev léčí. A jelikož mají dost zraněných a nemocných, využívají vás jako lék." Atanas s i ta elfka na mě nevěřícně zírali. Pak se podívali na Ericha, aby jim to potvrdil. Ten jen kývl a dál se díval do země.

Lahja zlostně zavrčela. "Takže jaký je tedy plán?" Zeptám se rychle. "Zjistil jsem, že v lese je jedna louka i se jeskyní a potokem, kde momentálně přebývají. Je docela těžké, přepadnout je ze zálohy, ale dá se to. Žádné vězně jsem tam neviděl, ale můžou byt vevnitř." Atanas se na chvíli odmlčí a pak pokračuje. "Strašně to tam páchne a mrtvá těla jsou na jedné hromadě. Nechápu, proč je nezakopou, nebo alespoň nespálí. Každopádně je tam pořád dost živých, co se mnění v prašivý čokly. Je jich tam tolik, že nás pět nemá nejmenší šanci uspět. Potřebovali bychom někoho dalšího."

Když domluvil, všichni jsme mlčeli. Všem bylo jasné, že sami to nezvládneme. Jenže kde vzít nějaký zabijáky, kteří půjdou prakticky dobrovolně na smrt? Nakonec se ozval Erich. "Já se pokusím někoho sehnat. Nevím jestli se mi to podaří a taky kolik jich bude, ale vím o pár slušných zabijácích." Za pokus to stálo, buď někoho sežene, nebo máme smůlu.

Ještě chvíli jsme řešili detaily a pak se uchýlili do domu. Erich někam odjel a já s Gabem zůstala s elfy. Atanas byl tichý nezaujatý, jen mě zvědavě pozoroval. Zato Lahja pořád zírala na Gaba a sem tam si olízla rty, děvka jedna. Gab si všiml, jak ji propaluji pohledem a pod stolem do mě kopl. Křenil se jak malé dítě. Společně jsem povečeřeli a Atanas nám ukázal pokoje v podzemí. Chtěla jsem být v pokoji s Gabem ale toho si omotala kolem prstu elfka, takže jsem jen tiše zuřila.

Chvíli zvažuji, že bych šla k Atanasovi, ale hned to zavrhnu, protože se mi nelíbilo, jak na mě zíral. Nakonec jsem šla do jediného volného pokoje a lehla si na postel. Nemohla jsem spát. Pořád myslím na ty kožoměnce, na Gaba a co asi tak dělají v osadě. Z přemýšlení mě vytrhly zvuky sexu. Linuli se z pokoje, kdy byl Gab s Lahjou. Fakt super. Nejdříve si to rozdá se mnou a teď s ní? Prase jedno. Chvíli jsem to poslouchala a pak už to nemohla vydržet. Vypadl a jsem z pokoje a pak i z domu. Vyšplhala jsem na nejbližší strom a usadila se ve větvích.

Poslouchala jsem noční zvuky a šumění lesa. Najednou vše ztichlo. Rozhlédnu se po okolí a v dálce uvidím, jak se z lesa vynořili dva lidé a čtyři psi. Kurva čoklové jsou tady. Slezu ze stromu a běžím k domu. Slezu do podzemí a jdu vzbudit Gaba a Atanase. Jen co rozrazím dveře, Atanas se vymrští z postele a stojí proti mně s vytaseným mečem jen v kalhotách. "Čoklové se šli vyvenčit. Jsou u lesa za domem." Atanas jen kývne a začne se rychle oblíkat. Jdu tedy za Gabem a Lahjou. Otevřu dveře, Lahja je na všech čtyřech a Gab zezadu přiráží.

Až po chvíli si uvědomí, že nejsou sami. Lahja zavrčí a Gab jen zlostně zamručí. "Šukání budete muset odložit. Čoklové jsou na procházce." Obou okamžitě dojde, že si z nich legraci nedělám. Gab z Lahji vyklouzne a začne se oblékat. Lahja je trochu zpomalená, ale pak na sebe také natáhne oblečení. Nechám je doobléct a jdu nahoru za Atanasem. Ten od někud vyhrabal meče, dýky a také luky s plnými toulci. Nic neříká, jen mi podá několik dýk a pak i luk. Podívám se na zbraně ve svých rukách a pak si je na sebe navěsím.

Když mám na sobě asi pět kilo oceli, usoudí Atanas, že jsem dostatečně vybavená. Mezitím se dozbrojili i Gab s elfkou. Podívám se z okna. Čoklové se namnožili, takže jich u lesa je už celkem dost a stále přicházejí nový. "Je jich tam hromada. Proti nim nemáme sebemenší šanci. Jak chcete tohle vyhrát a ještě přežít?" Zeptám se. Nikdo na to odpověď nemá.

"Fajn, tak co teď? Nejlepší by bylo ukrýt se na stromy a střílet je ze vzduch. Jenže šípu také není neomezeně, takže?" Atanas se na mě zadívá. "To není špatný nápad. Problém bude trochu v hledání stromů, na které by šlo snadno vylézt." "Něco se najde. Takže jak to uděláme? Jdeme do lesa, najdeme si nějaký strom a počkáme až se dostanou k nám? A co když nepůjdou lesem, ale vezmou to rovnou k nám?" Atanas mlčí a přemýšlí. Místo něj se ozve Lahja.

"Vy máte koně. Tak co kdybyste jeli na nich a stříleli z luku po nich ze sedla? Kůň je rychlejší a navíc oni nejsou moc sehraní a kolikrát se pustí do sebe." Musela jsem přiznat, že tohle nebyl špatný nápad.. "Co kdybychom šli už na věc? Čím déle tu vymýšlíme plány, tím jsou blíž a je jich víc." Řeknu nakonec, protože už mě to nudí. Smrt máme za dveřmi a mi tu řešíme plány, které nám stejně nepomůžou.

Společně s Gabem jsem šli osedlat koně a narvali si toulce šípy. Koně byli neklidní a neustále přešlapovali. Chtěla jsem se vyhoupnout do sedla, ale Gab mě zadržel a pevně objal. "Kotě, bylo mi s tebou dobře. Těch čoklů je moc. Jeden z nás to určitě nepřežije. Doufám, že to budu já." Nic na to neřeknu, jen mu oplatím objetí. Pak oba nasedneme na koně a vyrazíme vstříc jisté smrti.

Jen co máme čokly na dostřel, začneme po nich střílet jeden šíp za druhým. Šípy jsou z tvrdého materiálu, takže dobře pronikly srstí čoklů. Nejdříve jsem střílela na krk, ale bylo to dost těžké, takže jsem se potom zaměřila na nohy. Stačilo dobře trefit šlachy a už se nezvedl. Ztrácela jsem pojem o čase. Střílela jsem a střílela. Když mi došli šípy podívala jsem se na Gaba, který už také žádné neměl. Chtěla jsem se obrátit a jet zpět k domu. Nic bych ale nezískala.

Podívala jsem se na Gaba a vytasila meč. Okamžitě pochopil, co chci udělat. Zakřičela jsem a pobídla koně. Na louce už nebylo moc psů, ale pořád přicházeli další. Jeden se ke mně rozběhl a vrhl se koni po nohách. Na to jsem čekala a prudce ho obrátila. Tím jsem se dostala vedle psa, který měl tu smůlu, že to vůbec zkoušel. Sekla jsem po něm mečem a oddělila mu hlavu od těla. Neměla jsem čas řešit, cokoliv jiného, psi se teď ke mně hrnuli a já nevěděla po kom sekat dřív. Zatím se mi dařilo, odehnat čokly od nohou koně, ale bylo to čím dál těší.

Dívala jsem se jen do předu, takže jsem si nevšimla jednoho psa, které se ke mně přiblížil zezadu. Rafnul koni po zadních nohách. Kůň to neustál a společně se mnou se svalil na zem. Podařilo se mi uskočit, takže jsem neskončila pod ním. Co nejrychleji se vyhrabu na nohy a seknu po nejbližším čoklovi. Ten se ale vyhne a rafne po mně. Já se vyhnout nedokážu. Zahryzne se mi do boku. Vykřiknu bolestí a vrazím mu meč do břicha. Pes se ještě chvíli drží. Pak se pustí a já ho dorazím.

Nestarám se o to, jestli je opravdu po něm, na to nemám čas ani sílu. Vrhnou se na mě dva úplně stejně zbarvení psi. Skloním se, takže se srazí. Psi se okamžitě zakousnou do sebe, takže mi pomohli, abych je zabila. Podívám se rychle na Gaba. Už je také bez koně a snaží se ke mně probít. V cestě má víc psů než já. Přeskočím mršiny a rozběhnu se k němu. Když budeme dva, tak máme věší šanci.

Jsem skoro u něj, když mě na zem povalí obrovský černý pes. Jde mi po krku. Jen taktak stihnu nastavit mu ruku. Zahryzne se mi do ní a zlomí kost. Přepadne mě šílený vztek. Nechci umřít! Ještě ne! Řvu v duchu a vytáhnu dýku. Vrazím ji psovi do krku až po rukojeť. Pes zavyje bolestí a pustí mi ruku. Jsem tak strašně nasraná, že je mi jedno, jestli je ta ruka zlomená nebo ne. Schovám dýku, zvednu meč, který leží na zemi a s novou vervou se pustím do vraždění.

Sekám hlava nehlava. Nesnažím se utnout hlavu, nebo vrazit meč do břicha. Prostě jdu a sekám co mi zrovna přijde pod ruku. Zastaví mě až křik Gaba. "Zairo! Přestaň! Vždyť už je dávno po něm." Když mi dojde, co vlastně říká, podívám se na kaši pode mnou. Jen na to koukám, neschopná čehokoliv.

Podlomí se mi nohy a já spadnu na zem, do krvavé kaše. Bylo mi to úplně jedno. Zatím jsem žila. Gab ke mně doběhl. "Co si to kurva dělala?!" Vyjede na mě. "Já nechtěla umřít, ještě ne." Řeknu po chvíli. Gab se na mě nechápavě podívá. Zavrtím hlavou, abych si ji pročistila. "Jak to, že je už po nich? Bylo jich tolik." Najednou uslyším hlasy. Podívám se po bitevní poli a uvidím několik elfů. Mezi nimi Ericha. "Kdy přišli?" "Už když si šla ke mně."

Nově příchozích elfů je celkem dost. Nemám náladu se s nimi vybavovat. Vstanu a podívám se, kolik zranění jsem utržila. Zlomená ruka, kousanec do boku a několik dalších menších zranění. To nebylo zas tak strašné, čekala jsem větší škody. "Co teď? Jdeme i na zbytek?" Gab se na mě podívá a pak jen zavrtí hlavou. "Kotě, nemáš otřes mozku? Skoro se složíš, že nechceš umřít a teď si to chceš zopakovat?"

"Sice nechci umřít, ale já se pro boj narodila a byla vychována. Stejně jako ty." Řeknu ledově a podívám se na nové elfy. Jdou k nám včele s Erichem. Nečekám, až promluví. "Jdeme na ně." Prostě to oznámím. Erich se zamračí ale pak kývne. "Ano, jdeme ale ty se budeš držet dál." Vrhnu na něj zlostný pohled. Tak na to zapomeň. Nahlas ale neřeknu nic. Jen pokrčím rameny a následuji je do lesa.

Jdeme lesem a občas narazíme na nějakého psa. Snažíme se je zabít co nejrychleji, aby na nás nemohly upozornit. Z nově příchozích elfů, mě pořád očumoval jeden. Musím říct, že na elfa to byl celkem kus a podle boule v kalhotách bych řekla, že i slušně vybavený. Celou cestu šel tak, abych na něj pořád koukala. Vždy když se otočil na mě nechutně vyplázl jazyk, došla mi trpělivost. Chytla jsem ho za ruku a přinutila ho zastavit. "Jděte napřed." Řeknu jen a vedu elfa za velký strom.

"Tak poslouchej. Tohle mě fakt nebere. Pokud si se mnou chceš zašukat, tak to řeknu rovnou." Elf mě okamžitě přirazí ke stromu. "Chci si s tebou zašukat." Řekne a rozerve na mě kalhoty. Zírám na něj s otevřenou pusou. "Být tebou, tak tu pusu zavřu. Nebo ti ho dám nejdřív tam." Řekne a stáhne si kalhoty. Rychle ji zavřu. Když ucítím jeho velkého kamaráda, překvapeně vydechnu. Jeho kládu mám až do půlky břicha. "Cítíš ho? Jsem zvědavý, co budeš říkat až ho budeš mít v sobě." Nespíš budu nadávat, že je tak velký. Kurva vždyť ho ani neobejmu prsty. Elfy si mne zvedl a posadil na ten svůj strom. No posadil, spíš narazil. Zatnu zuby, abych nekřičela bolestí. Elfovi to je ale jedno, takže si mě sám zvedá. Já jen tiše trpím. Po chvíli si ale zvyknu, takže si ten sex aspoň trochu užiji. Sedím na něm a předstírám, jak se mi to strašně líbilo a on řve díky orgasmu, který se u mě nedostavil. On ho má ale za nás za oba.

"Tak co?" Zeptá se jak nováček. "Ušlo to. A teď mě laskavě sundej, protože mi táhne na zadek a navíc už na nás čekají." Elfa tak překvapím, že mě mlčky postaví na zem. Podívám se na to, co byly kdysi moje kalhoty. "Kurva! Co si teď asi tak vezmu?" Elf jen pokrčí rameny. "Dej mi svoji košili." Chvíli to vypadá, že mi ji nedá, ale můj pohled mu to rozmluví. Převezmu si od něj košili a ováži si ji kolem pasu. Pak vyrazím za ostatníma.

Doběhnu je a přidám se k nim. Pokud někdo měl nějaké poznámky ohledně toho, že nemám kalhoty, tak nic neřekl. Pouze Gab se na mě zlostně díval. Vypláznu na něj jazyk a dál poslouchám. Plán je jednoduchý. Vtrhnout, pozabíjet a když někdo přežije, osvobodit vězně. Každý z nás si zkontroluje zbraně a snaží se najít vnitřní klid a naladit se na boj o život.

Nikdo nezařval: Na ně! Prostě jsem v tichosti vtrhli mezi ně a začala krvavá bitva. Zažila jsem spoustu drsných bitev, ale vždy to bylo proti lidem a ne zvířatům.

První na ránu mi přišla rezavá fena. Přesekla jsem jí páteř, přeskočila a vrhla se na dalšího. Rvala jsem se s obrovský černým psem. Skočil po mně. Nebyla jsem dost rychlá a skončila pod ním. Meč mi naštěstí zůstal v ruce, takže jsem začala psa bodat do břicha. Pes kňučel a snažil se rafnout. To už ale neudělal, protože meč mu rozpárala břicho. Rychle jsem z pod něj vyklouzla, aby na mě nespadl další. Psů pomalu ubývalo, ale nás také. Chtěla jsem jen najít Gaba, ale nikde jsem ho neviděla. Nebyl ale čas, abych ho šla hledat, zezadu po mně skočil malý ale rychlý šedivý pes. Zakousl se mi do boku. Zařvu a snažím se ho ze sebe shodit. Pes se zakousne ještě silněji.

Bolest mě ochromí natolik, že nejsem schopná chvíli uvažovat. Najednou ale stisk povolí a pes se svalí vedle mě. Podívám se, kdo ho sejmul a uvidím Ericha. "Dík." Řeknu jen a zvednu se ze zemně. Přede mnou jsou dva psi. Stojí ke mně zády. Využiji toho a oběma přeseknu zadní šlachy. Psi se s vytím zhroutí na zem. Jednomu useknu hlavu a druhému přerazím páteř. Vzhlédnu od mrtvol a uvidím Lahju, jak ji dostal jeden pes. Zakousl se jí do krku. Porozhlédnu se po celé louce.

Všude leží na kusy rozsekaní psi. Jen krev a pomalu tuhnoucí těla. Zbylo nás už jen pár. Nikdy nemůžu najít Gaba. "Gabe!" Zařvu a podívám se znovu. "No?" Odpověď se dostaví po chvíli a odněkud z lesa. Nemám čas, jít za ním, protože se na mě vrhli další psi. Každý jde na mě z jiné strany. Nezbývá mi nic jiného. Zaměřím se na toho většího. Podaří se mi ho celkem rychle zabít, ale druhý se mi zakousne do nohy. Opět mě zaplaví vztek. Oženu se po něm mečem. Uslyším uklidňující křupnutí přeseklé kosti. Nepodívám se, co jsem to přesekla, protože mi stačilo, že mi tu nohu pustil.

Na louce je už jen pět psů a společně se mnou tři elfové. Gab mezi nimi ale není. Rozběhnu se k lesu. "Nechoď tam!" Zařve na mě Erich. "Najdu ho sám. Dodělej tyhle." Nehádám se s ním a obrátím se zpět ke psům. Erich se rozběhne do lesa, hledat Gaba. Já se zaměřím společně s ostatními na zbylé psy.


Erich

Zaira mi přenechala hledání Gabriela, za což jsem jí opravu moc děkoval. Už dlouho jsem něco plánoval. Zatím k tomu ale nebyla příležitost. Prodíral jsem se pomalu a hlavně tiše lesem. Přede mnou se objevil Gabriel, který zrovna dorazil posledního psa. Tiše jsem se k němu ze zadu připlížil. V ruce jsem měl dýku, která teď Gabrielovi rozřízla lehce kůži na krku. "Od první chvíle tě nenávidím. Zaira má raději tebe a to mě strašně užírá. Proto jsem se rozhodl, zbavit se tě." Neměl jsem v plánu nějak to protahovat. Druhou rukou jsem mu vrazil do srdce dýku a sledoval, jak rychle ochabuje a poroučí se k zemi.

Chvíli ho jen tak pozoruji a pak dýku vytáhnu. "Teď je jen moje. Doufám, že sis to poslední šukání s ní užil." Řeknu jeho mrtvole a zamířím zpět na louku. Zaira se ke mně rozběhne. "Kde je!" Vyjede na mě. Chytnu ji kolem pasu a obejmu ji. "Je po něm. Psi ho dostali." "Ne! To není možný! Gabe! Gabe." Zaira se mi zhroutí v náručí a mě se na tváři objeví úsměv.

Zaira

"Chci ho vidět." Řeknu a vymaním se z objetí. "To by asi nebyl nejlepší nápad. Navíc ho uvidíš, musíme natahat mrtvoly na hromadu a zapálit to tady." Odpoví mi. "Dobrá." Na víc nejsem schopná odpovědět. Popadnu nebližší tělo, které se už proměnilo do lidské podoby a táhnu ho na hromadu, kterou mezitím udělali elfové.

Erich došel pro Gaba a přidal ho k ostatním, co padli. Dívám se na to z dálky, protože nemám sílu a ani odvahu jít k jeho tělu. Poprvé za několik let mi po tvářích začnou stékat slzy.

Už svítá, když jsou všechny těla na hromadě připravené k zapálení. Elfové co zbyli, zapálí dvě hromady těl. Chvíli pozoruji kouřící hromadu, pak se otočím a jdu zpět k lesu. Můj kůň kupodivu žije. Má sice několik ošklivých ran na nohách, ale žije. Gabův někam zmizel. Dojdu ke koni a poplácám ho po krku. Erich ke mně přijde. "Zairo, co chceš dělat teď? Chceš se vrátit do osady? Jestli jo, tak budu muset s tebou. Jinak můžeme spolu pokračovat v cestě, která končí smrtí."

Chvíli jsem uvažovala o jeho slovech. "Ráda bych se vrátila ale s tebou to nepůjde.Takže jedu s tebou." Nic jiného by mě stejně v osadě nečekalo. Proto jsem se rozhodla, jet s ním.

Nasedla jsem na koně, který zůstal po nějakém mrtvém elfovi. Po louce se pomalu začínal šířit pach spáleného masa, hniloby a smrti. Naposledy se podívám na les, ze kterého se teď line černý kouř a s Erichem po boku vyrazíme vstříc novým bitvám.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gabriel Gabriel | 29. března 2013 v 0:44 | Reagovat

Chladnokrevně zavražděnej a ještě ke všemu zezadu? :D :D Celou dobu čekám, že mě sejme nějakej čokl a on Erich :D

2 Respira Respira | 29. března 2013 v 0:47 | Reagovat

[1]: To víš no. Nějaké překvapení být muselo. :D

3 FallenAngel FallenAngel | Web | 29. března 2013 v 17:55 | Reagovat

Tak některý větičky mě totálně rozsekaly. Osobně jsem čekala nějaký znásilnění ze strany Ericha na Gaba, ale nevadí, to je jen moje úchylka. xD
Co více dodat, prostě skvělé! ^^

4 Respira Respira | 29. března 2013 v 18:21 | Reagovat

Ty větičky k tomu sloužily.. :D A ohledně Gaba a Ericha.. už jsem znovu nechtěla psát, jak si to chlap rozdává s chlapem.. :D

5 Gabriel Gabriel | 30. března 2013 v 10:46 | Reagovat

[4]: A já ti za to mnohokrát děkuju :D

6 Respira Respira | 31. března 2013 v 14:35 | Reagovat

[5]:Tak ale jako klidně udělám dodatek..:P.. Domča chtěla přeci vědět, co spoluu ty dva přesně dělali, takže klidně to napíšu... :D xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Night Huntress by Jeaniene Frost

Night Huntress od Jeaniene Frost Night Huntress by Jeaniene Frost Night Huntress by Jeaniene Frost
Vampire Academy by Richelle Mead Dům noci od PC Cast & Kristin Cast House of Night by P.C. Cast & Kristin Cast Nightshade by Andrea Cremer Mercedes Thompson Patricia Briggs Halo Alexandra Adornetto


VŠECHNY STAMPS-KY BYLY STAŽENY ZE STRÁNKY deviantart.com

Kuroshitsuji Stamp by AnDarkPrincessKuroshitsuji stamp by rikuwolfstamp: Grell has a nosebleed by Isi-DaddyUndertaker Stamp 2 by KitWolfrenBleach Stamp by Princess-Mer-TigerzStamp - Bleach: Hiyori 2 by SuxinnBleach stamp 2 in motion by SnapesImpBleach stamps : Yoruichi by Kyone-hYachiru Stamp by Anatha-HimeGin Ichimaru Stamp 4 by omnicatbusYoung byakuya stamp by TkaczkaBLEACH - Ginran Stamp by WarrayfinsonBLEACH - Ulquihime Stamp by WarrayfinsonBleach Ichigo stamp by OtomeNishikiukitake by meimei-stampsRyuk Death Note Stamp by NeyjourDeath Note Stamp by MoliskiDeath Note stamp - Light by rileymaifairy tail stamp by HavickTheLionStamp - Fairy Tail 02 by Kaki-GraphicsNatsuxLucy - stamp 2 by Hele-JaguarSOUL EATER by 80avatarfan80Soul Eater Stamp by WK580iSoul Eater Stamp by AlClairKiritoxAsuna Stamp by ShiyuiStampfemenina3 by ScarlettVampyMirai Nikki stamp by luckygirlmarinaCreepy Anime Grins Stamp by Sesshy-kunJohto Starters by azianwolfdollPikachu pimp slap stamp by xselfdestructiveElfen Lied 1.0 by deathshadow7127I_love_manga-stamp by kluska-chanDO NOT FAVE - I Love Anime by stamps-clubI Love Anime Stamp by LiMT-Art

Bleach Stamp -Espada OP- by ice-fireBleach Stamp -Ichigo_Hichigo- by ice-firestamp 03 by love-rikaUlquiorra Stamp XII by DarknessMyrkurByakuya and Yachiru- Stamp by kairiSparda