Je to opravdu smutné téma... Hodně lidí má zatopené domy, nebo jsou odříznutí od okolí. Někteří mají víc štěstí, někteří míň. Naneštěstí já patřím k těm, co mají víc štěstí, ale kdybych mohla, tak si to s někým vyměním. Hlavně ten strach o přátele a rodinu, kteří jsou v postižených oblastech je nesnesitelný. Proto tu mám báseň, která snad pomůže každýmu tak, jak bude pořebovat... Snad se bude líbit a třeba se dotkne vašich srdcí...
Naděje
Že život je krásný
To vždy jsem si říkala
Že jak hvězda je jasný
To jsem si myslívala
Teď už vím
Jak jsem se mýlila
Už jen sním
A duše má sílila
Čekám na svit
Čekám na světlo
Bude to hvězdná niť
Bude to všecko
Tak se snaží toužit, čekat, snít
A uvidět, co bude se dít...
Krásná básnička =) taky píšu =)